Olomouc: Historie
=== Chronologie olomouckých dějin ===
Mladý paleolit (40 000–10 000 př. n. l.) – Nejstarší nálezy o pobytu člověka na území města pocházejí z doby před 40 tisíci lety. Jedná se o kamenné nástroje putovních lovců především ze szeletienského (zde se uvažuje ještě o neandrtálské populaci) a aurignacienského technokomplexu. Dále se v okolí města objevují i náznaky pobytu gravettienské populace („lovci mamutů“).
Neolit, doba kamenná (8000–5000 př. n. l.) – První důkazy pobytu zemědělské kultury. Nejstarší nálezy patří kultuře s lineární keramikou. První nepřímé důkazy trvalejšího osídlení centra Olomouce i jiných částí města. Další důkazy pobytu v Neolitu jsou u kultury s vypíchanou keramikou, lengyelské kultury a kultury s moravskou malovanou keramikou.
Eneolit, doba měděná (4300–2200 př. n. l.) – Důkazy o pobytu kultury nálevkovitých pohárů, bádenské kultury, kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohár nebo kulovitých amfor.
Doba bronzová (2200–800 př. n. l.) – První přímý důkaz o sídlišti v lokalitě Václavského a Petrského návrší. Nálezy únětické, věteřovské, středodunajské-mohylové, lužické a slezské kultury.
starší doba železná (Halštat 750–450 př. n. l.) – První důkazy o opevněném sídle na Václavském a Petrském návrší. Doložení pobytu platěnické a halštatské kultury.
mladší doba železná (Latén 450–50 př. n. l.) – Příchod a usazování laténské kultury (Keltové). Doloženy sídliště trvalejšího charakteru v Hejčíně, Slavoníně, Povlu, Nemilanech, Řepčíně, Topolanech a na Olomouckých návrších. Pravděpodobně se jednalo o keltské kmeny Bojů a Volků-Tektoságů.
přelom letopočtu – Dlouhodobý tlak Římské říše z jihu a rozšiřování germánských kmenů ze severu podél Labe vedly k rozdělení keltské kultury a izolaci části východních keltských kmenů na území Čech a Moravy. Tyto skupiny byly postupně asimilovány nově příchozími germánskými kmeny. Území dříve obývané Kelty ovládli postupně především Lugiové, Markomani a Kvádové, kteří zároveň začlenili zbytky keltské populace do své společnosti.
9. př. n. l. – sjednocení Markomanů a jejich příchod do prostoru dnešních Čech a Moravy.
166–180 n. l. – Objeveny základy římského pochodového tábora. Ten vznikl v době Markomanských válek a sloužil pro krátkodobé utáboření neznámého vojenského útvaru (pravděpodobně přes zimu). Nějakou dobu se jednalo o nejsevernější důkaz pobytu Římanů za Dunajem, roku 2016 byl ovšem objeven o pár desítek kilometrů severozápadně další tábor v Jevíčku.
476 – Pád Západořímské říše a tlak Hunů vyvolávají přesun germánských kmenů na jih, na území Římské říše. Tím se spouští období velkého stěhování národů. Uvolněná území po Germánech začínají osidlovat slovanské kmeny, přicházející z oblasti mezi Dněprem a Vislou, kde se z původních indoevropských kmenů postupně formují proto-Slované (jejich vzdálený původ lze pravděpodobně hledat v kaspických stepích a střední Asii).
4. – 5. století – Doložena přítomnost germánského kmene Langobardů migrujících na jih. Spolu s nimi odchází germánská kultura a je postupně nahrazována Slovany z východu. Původní germánské obyvatelstvo, jež se nepřesunulo na jih, je buď asimilováno, vyhnáno či pobito.
5. – 6. století – Příchod prvních Slovanů z kultury s keramikou pražského typu. …