Sokolov: Historie
První písemná zmínka o Sokolově pochází z 13. dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí předtím zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizací od 13. století vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany – Buckwa, Březová – Prosau, Citice – Zieditz, Dasnice – Dasnitz atd.). Zda bylo nothaftovské rytířské sídlo opravdu tak významné, se vedly pře. Po archeologickém průzkumu v roce 1994 se ukázalo, že ve 13. století stál na místě dnešního zámku kamenný hrádek. Kolem něj se vytvořilo menší město. Jeho význam vzrostl až v 19. století díky těžbě uhlí.
Koncem třicátých let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením majora Františka Helvína. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1 657 mužů. Při bojovém nasazení padlo 13 mužů tohoto praporu, 25 mužů bylo zraněno a 296 mužů bylo zajato. Město bylo po podepsání Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu (1938–1945).
Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a již bylo dáno jméno po sokolech – Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku, proto se jedná o takzvané mluvící znamení).