Křest svatého Vladimíra
Jako u všech potentátů
tak i v Rusku byla
mocnější než ministerstvo
dvorní kamarila.
Zachovej nám, pane bože!
Frantu Šumavského:
že je každá kamarila
pohlavní ženského.
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni,
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.
A metresek jako pecek,
tři sta v Bělehradě,
dvě stě v sele Berestově,
tři sta v Vyšehradě.
Ještě kromě těch kasáren
leckde filiálku:
Kacík v Hessen-Kasslu nemá
tolik kafešálků!
A teď ještě tetky, matky
k nim přiadýrovat,
pak to s jejich zpovědníky
multiplicírovat:
ó! to byla kamarila
jako Čimborasso!
Senát vždycky pohotově
jak u rasa maso.
Ó! to bylo kandidátů,
to bylo protekcí:
tu cár, co jest topit bohy,
dostal teprv lekcí.
Všechny na něj dorážely,
každá jinák mlela,
málem by už byla cáru
hlava zšedivěla. —
Večír, když mu Mates lokaj
přišel zouvat boty,
začal si cár stěžovati
na ty své trampoty.
Starý Mates, ten byl ve všem
cárův hlavní rádce,
ministry i kamarilu
vodil na oprátce.
„Ach, Matýsku, Matýsečku!
hleď mne toho zbavit,
já, chudák, s těmi ženskými
nic nemohu spravit!“ —
Mates, jak jen cár byl svlečen
a v posteli ležel,
do redakce vládních novin
s botma v ruce běžel.
Tam jim cosi diktýroval
s botama pod paží:
„Nebude-li to tam zejtra,
cár vám vousy zpraží!“ —
Druhý den pak celý Kyjov
divil se nemálo,
když v úřední části novin
velkým písmem stálo:
„V jménu Jeho Veličenstva
cára Vladimíra
na prázdnou prebendu božskou
konkurs se otvírá.
Výminky a bližší zprávy,
to kandidátovi
ministerstvo policejní
na doptávku poví.“ — —
Rozběhla se ta novina
v elektrickém letu
na drátěných telegrafech
jako rtuť po světu.
Druhý den již v celém světě
jak na lípě včely
telegrafické depeše
v novinách bzučely. —
V Římě páni kardináli
k Červenému raku
přede mší se scházívají
na skleňku araku.
Pan kardinál Šamšulini
mrsknul jen po oku
do Augsburských všeobecných,
už se dal do skoku!
Dal nalejt Lacrimae Christi,
a to hned do džbánu,
vylousknul džbán a již letěl
přímo k Vatikánu.
Tam hned vrazil do pokoje
a bez zaklepání
vyburcoval tou novinou
papeže ze spaní.
Svatý otec, jak vyskočil,
ještě byl v košili,
velel, by se Jezovité
do Rus hned strojili.
Dal je všechny k této cestě
na ostro kovati
a marš zvláštní pro ně kázal
zkomponýrovati.
— Karel Havlíček Borovský