Ohlas písní českých
Ty český sedláčku,
vychytralý ptáčku!
po zpěvu, po peří,
blázen, kdo ti věří.
Sedlák jde z hospody,
cesta mu nestačí;
když přijde před pána,
což je hned jinačí.
Škrabe se za uchem,
potírá si čelo,
jak by půl dušičky
z něho vyletělo.
„Jemnost pantatínku!
letos není loni —
já řku… toto vono…
bída nouzi honí.“
Před pánem stejská si,
za vraty vejská si, —
strčil urozenost
s rozumem do kapsy.
— František Ladislav Čelakovský